- crabro (85.71.124.200) --- 22. 12. 2007
Re: přeložení včel
Norské zimování nejen pro ozdravení včelstev
Původní koncepce norského zimování je pojata jako způsob ozdravění včelstev od nosemové nákazy, aby takto „ošetřená“ včelstva šla do zimy s minimálním počtem spor nosemy. Kýženého výsledku se má dosáhnout zimováním na nově postaveném díle a termoterapií jako důsledek zvýšené stavební činnosti
V severských oblastech kde byla nosematoza velkým problémem, především u včelstev původní včely se takto včelaři snažili bojovat s nemocí, jež decimovala včelstva během zimování a jarního rozvoje, pokud včelstva vůbec vyzimovala .V našich podmínkách jsme měli podobné problémy, ale chovem silných kraňských včelstev byly odstraněny. Včelaři jež chovají slabá včelstva na nevhodných stanovištích, mohou mít problém v podobě nosematozy, ale změnou stanoviště a zootechniky lze problémy se zimováním odstranit.
Relativně novým problémem je invaze roztoče Varooa destructor. Varoáza je novodobým a lze říci stěžejním problémem celoevropského včelařství. Boj s touto nákazou je problematický.
Norské zimování se provádí v podletí ( v původní metodice je doporučováno září) tak, že se včelstvo vymete na mezistěny a intenzivním krmením se donutí ke stavbě nového díla. Intenzivní stavební činností se tvoří hodně metabolického tepla. Tělesná teplota jednotlivých včel je o něco zvýšena a toto zvýšení Nosema apis nesnáší. Není-li množství unikajícího tepla ze sezení včel velké(neuteplené úly), tak dochází k termoterapii. U tenkostěnných úlu je termoterapeutický efekt nejspíše podstatně snížen. Další výhodou této metody je obnova díla. Nové dílo je méně zatíženo patogeny a v neposlední řadě také rezidui varoacidních látek.
K norskému zimování jsem se dostal přečtením článku ve slovenském časopise Včelár. Rozhodl jsem se vše vyzkoušet tak jak to bylo v článku popisováno s tím rozdílem, že jsem přesunul termín přibližně na polovinu srpna. Zdalo se mi, že termín v září je zatěžující pro zimní generaci včel. S nosemovou nákazou jsem nikdy problémy neměl. Později jsem termín přesunul na dobu posledního vytáčení (u mne kolem 20. července). Tím spojíme dvě operace v jednu . Navíc si včely stihnou vychovat 2-4 generace včel , využijeme letní generaci k zpracování zásob a stavbě plástu. Důvodem proč, jsem se rozhodl otestovat norské zimování byl úplně jiný. V prvé řadě zvítězila moje zvědavost a zároveň jsem si tímto způsobem chtěl rozšířit zásobu souší. Taktéž mne napadlo, že mohu zlepšit zdravotní situaci včelstev biologickým bojem s varoázou. Včelstva totiž převáděním zbavíme veškerého plodu a tím i většiny roztočů. V té době jsem včelařil na r.m. 39x24 v různých nástavkových systémech. Metodu jsem několikrát s úspěchem použil včelstva a vyzimovala překvapivě velmi dobře. Novou metodu jsem zařadil do zootechniky včelaření stabilně. Každým rokem jsem několik včelstev takto zimoval.V době, kdy jsem řešil přechod na jinou rámkovou míru ¾ Langstroth, se metoda norského zimováni přímo nabízela. Přechod na jinou rámkovou míru je při absenci díla v nové rámkové míře problematický. Při přechodu z r.m. 39x24cm na ¾ Langstroth jsem použil dvě metody. Jednak přeřezání plodových a zásobních plástu do nových rámku a nor. zimování. Toto jsem prováděl u 5 a 5 včelstev. Měl jsem tím možnost ověřit si co je výhodnější z hlediska biologie včelstva. Musím konstatovat, že jediný rozdíl je v pracnosti obou způsobů a kvalitě díla v nových rámcích.
Přeřezávání plodových a medných plástů je opravdu nevděčná metoda. Musí se pracovat maximálně rychle. Přesto se člověk neubrání mnoha žihadlům i u mírných včelstev. S prodlužujícím se časem práce, jsou včely bodavější. Oproti tomu smetení včelstva na mezistěny je rychlé a s minimem žihadel.
V případě norského zimování záleží na počtu včelstev, která chceme takto převést a také máme-li k dispozici několik souší nové míry. V případě, že nemáme souše nové r. míry k dispozici necháme si je postavit smetenci, nebo roji. Kdybychom použili jen mezistěny, tak včely opustí úl a vžebrají se do sousedních včelstev . Včelstva rozdělíme na dvě skupiny. První převedeme první rok a druhou si necháme na rok příští. Máme-li alespoň tolik nových souší , je to jednodušší. Pro každé převáděné včelstvo počítáme s jednou souší nové rámkové míry. Taktéž musíme počítat s tím, že nám zůstane hodně plodových a zásobných plástů. Proto skupinu včelstev kterou nebudeme převádět vytočíme dříve a připravíme na nasazení nástavku s plodovými a zásobními plásty.
Nyní k samotné metodě:
Vše si předem promyslíme a připravíme, což je důležité aby vše proběhlo rychle a bez zbytečného hledání potřebných věcí. Včelstvo, které převádíme odsuneme stranou a na jeho místo dáme nový úl vybavený dobře zatavenými mezistěnami, přičemž uprostřed nástavku je jedna souš. Včelstvo rozebereme a najdeme plást s matkou, který ometeme opatrně na vystavěnou souš i s matkou. Rámky srazíme k sobě a nový úl zavřeme. Můžeme také nalezenou matku vložit do klícky kterou zavěsíme na jednu stranu rozestupu souše a mezistěny. Je však nebezpečí, že včely během horlivého stavění rozestup prostaví příčnou stavbou a pokazí nám tak novou sousední souš. Já klíckování nevyužívám. Další částí práce je ometení veškerých včel do rojáku přes smyk. Plodové plásty které nám zůstanou zužitkujeme do druhé skupiny včelstev, oddělků, nebo odrojených včelstev. Záleží na situaci a plánu.
Včely z rojáku nasypeme na náběh (musí být velký a dobře upevněný k česnu) a necháme včely vcestovat dovnitř. Lze také nasadit prázdný nástavek a včely nasypat do něj. Především je to lepší, budeme-li prázdný nástavek používat ke krmení. Krmítko vložíme před nasypáním včel z rojáku (u mne plastová nádoba s korkovými špunty). Ještě zužitkujeme plodové plásty a je hotovo. Přeložené včelstvo začneme intenzivně krmit,ale až večer. Nalijeme roztok do krmítka a dáme uteplivku na krmný nástavek. Díky intenzivnímu krmení včely rychle postaví nové dílo. Je velmi důležité za 2-3 dny odebrat souš a vložit místo ní mezistěnu. V případě, že bychom souš ponechali, tak se matka bude snažit klást hlavně do ní. Odebráním souše si totiž matka vynutí prostor pro kladení v nových plástech. Včely mají tendenci zanášet nově postavené plásty krmivem a omezili by tak matku v kladení na ponechanou souš. Krajních mezistěn by si nevšímali a postavené by byli rozšířené. Odebraný plást zanesený z velké části zásobami a zakladený můžeme použít pro další včelstvo určené k přeložení. Intenzivním krmením( tolik kolik včely berou) docílíme rychlé stavby. Asi tak za týden překontrolujeme jak včely stavějí a případně přeskupíme krajní mezistěny doprostřed a vystavěné ke krajům. Stává se, že krajní mezistěny jsou nedostavěné a tímto včely donutíme k jejich dostavění. Obzvláště se to stává v případě použití nízkých nástavků. V mém případě smetené včelstvo z pěti nástavků „nacpu“ do dvou. Včelstvo tak plně zaplní oba nástavky a ještě se vyvěsí do podmetu (10cm). Lépe obsazené nástavky znamenají rychlejší stavbu v lepších tepelných poměrech pro včelstvo. Hůře jsou stavěny mezistěny ve spodním nástavku a na krajích. Přeskupením rámků tento nedostatek odstraníme. Během 14 dní má přeložené včelstvo postavené všechny mezistěny, zpracované zásoby a matka již intenzivně klade. Získali jsme tak včelstvo na novém díle, zbavené velké části roztočů,které má zpracováno ¾ zásob na zimu. Dokrmení dokončíme v první dekádě září. Ještě se mi nestalo, aby takto přeložené včelstvo špatně vyzimovalo. Je pravda, že jde do zimy o malinko slabší než ostatní nepřekládaná včelstva,ale na jaře vše dožene. Existuje jeden problém při použití norského zimování, kterým je pyl. Smetením včelstva na mezistěny jej připravíme také o nanošený pyl. Pylové plásty uschováme, nebo přidáme do včelstev před krmením na „zakonzervování“ V oblastech kde je přínos pylu v podletí malý, je důležité takto ošetřeným včelstvům přidat pylové plásty. V opačném případě včelstva trpí nedostatkem pylu a to se projeví hlavně v předjaří a na jaře. Taková včelstva na jaře zeslábnou více než ostatní a nepřijdou-li dny s velkým přínosem pylu, včelstvo nemůže intenzivně plodovat. Naštěstí to není můj případ, protože v podletí je pylu dostatek. Včelstva na novém díle si tak stačí udělat zásoby dostačující až do doby, kdy na jaře začne všechno kvést. V rámci boje s varoázou se naskýtá také jeden problém. Ze včelstev u kterých provádíme norské zimování získáme velké množství plodových plástů , které vložíme do včelstev druhé skupiny, kterou takto zimovat nebudeme. První skupině včelstev takto „pustíme“ žilou, ale zároveň odebereme i mnoho roztočů V. destructor. Druhá skupina je posílena nejenom o plod,ale také o roztoče! Na to je třeba myslet a včelstva s přidaným plodem proléčit kys.mravenčí (formidol).
V závěru jen několik poznámek:
1. ideální je spojit norské zimování s vytáčením posledního medu.
2. použité rámky musí být dobře drátované a mezistěna pevně zatavená
3. musí se použít souš doprostřed mezi mezistěny, kterou za 3 dny odstraníme záměnou za mezistěnu.
4. intenzivně krmíme-tolik kolik včely stačí brát
5. asi tak po týdnu zkontrolujeme průběh stavby a případně nedostavěné mezistěny přehodíme na střed
6. za 14 dní provedeme kontrolu plodu a uložení zásob, případně upravíme sezení
7. dokrmení na zimu přibližně v první dekádě září
8. v oblastech s malým přínosem pylu myslíme na dodání pylových plástu
9. u včelstev do kterých přidáváme plodové plásty odebrané ze skupiny „norského zimování“ pečlivě sledujeme intenzitu napadení V.destructor a při zvýšeném spadu nasadíme odparné desky s kys. mravenčí
pozn. Tento článek jsem zaslal do redakce moderního včelaře. Nebyl otištěn ani se mi nikdo neozval, proto jsem ho nakopíroval do konference.
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 26318
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |