Včelařská konference

A k těm kočovným vozům bych se ani nevyjadřoval... Když jsem byl ještě
> mladý a blbý tak jsem uvažovatl a chtěl nějaký koupit, ale ty nevýhody
> předčily výhody, brutálně....
> 2 strany.... sever a jih// chyba na severu zaostávají a jihu utíkají z
úlu,
> pořizovací cena/// hrůza, chtěli mi je prodat za 50 000, síla, u
> tenkostěných úlů omezený kontakt včelstva se sluncem/// chyba opožděný
> rozvoj/// koč vůz potřebuje na převoz traktor/// chyby//d rahý 400 kč
> hodina traktoristy// a při kočování do sadů, velký, blbě manipulovatelný a
> navíc sadaři chtějí spíše palety a rovnoměrně rozmístít, takže kočovné
vozy
> opravdu ne, jo a ještě když je v létě vedro, luxus v nich pracovat.....
> jednu výhodu mají, včelstva jsou chráněny proti zlodějům, což bohužel v
> našich podmínkách výhoda, bohužel...

Ono taky kočovné vozy vznikly za úplně jiných podmínek za socialismu.
Vyřazené různé autobusové či zemědělské vleky nebo maringotky šlo koupit za
zůstatkovou nebo šrotovou cenu, od čtvrtiny měsíčního platu výše, za
investici dalšího 1 - 5 měsíčních platů si je včelaři sami upravili na
včelíny. Traktoristu s traktorem na převoz šlo sehnat za babku, cenu cca 4
krabiček kvalitních cigaret nebo cca 10 - 20 piv v hospodě nebo ho dokonce
zdarma poskytovaly družstva, kde řepku pěstovali. Cena medu, ať už z prodeje
ze dvora nebo do výkupu byla výrazně výše než dnes. Investice do kočovného
včelína se tehdy splatily tak za 2 roky. Dneska je kočovný vůz tažený
traktorem po silnici ekonomický nesmysl, snad kromě těch vozů zaměřených na
opylování, kde se podařilo nacpat těch aspoň 60 včelstev Spíše tak přívěs za
auto nebo paleta umístitelná na korbu náklaďáku.

R. Polášek