Včelařská konference

Pokud jsou síta pod víčky smáčivá, u kovových sít stači, když síto začne trochu korodovat, potom síto stahuje cukerný roztok z děr a tím vypouští láhev. Já jsem používal obyčejnou silonovou síťovinu přitlačenou zespoda k víčku pérkem stočeným z kusu svařovacího drátu CO2 průměr asi 1,2 mm . Drát je legovaný svařovacími přísadami, takže dobře péruje a přitlačuje síťovinu k víčku, zároveň se ještě dá vytvarovat namotáním na kulatinu pr. cca 4 cm. Kde se více svařuje s CO2, dá se drát sehnat, při výměně cívky nebo seřizování se vyhazuje drát v minimálně metrových délkách.
Víčka jsem používal aspoň 10 let, ze začátku tam byly otvory průměr 2 mm, časem se víčka začala třepit a některé otvory se zvětšily až o půl milimetru. Při každém použití sklenic jsem víčka prohlížel a větší díry lepil voskem a stejně jsem musel u včel chvilku zůstat a sledovat, jestli nějaká sklenice neteče. Nakonec jsem vzal víčka s málo otvory, ty jsem zalepil voskem a vrtákem okolo 1,3 mm jsem vyvrtal díry nové. Tyhlencty víčka byly nejspolehlivější.
Stejně se ale stávalo, ža na konci krmení už bylo chladněji, hlavně slabší včelstva sklenici nedobrala, protože cukr se rozpustil a ve sklenici zůstala jen trochu oslazená voda, která včely nelákala a navíc se i přes přidaný propolisový roztok zkazila. Zkrátka už druhý rok mně víčka a podložky s síťovinou odpočívají v krabici a krmím cukerným roztokem a do sklenic nedávám cukr, ale med.