Včelařská konference

Včely dokáží zhruba stejně dobře přezimovat ( i na konci léta zpracovat zásoby) v úplně utěsněném úlu jen s jedním otevřeným očkem o průměru 3 centimetry stejně tak jako v úlu se sítem ve dnu a s naplno otevřeným česnem a všemi očky v nástavcích. Jestli dávat nebo nedávat fólii pod vlhkostí propustným strůpkem pak záleží na tom, jak moc při zvoleném druhu zimování vlhnou a plesniví rámky a jak moc to včelaři vadí.
Obecně jsou potom dva směry zimování. První nechává společně se sítem ve dnu otevřená všechna očka, potom se tepelně izolační schopnosti úlu vůbec neuplatní a včely zimují v podstaě na venkovní teplotě a dostávají potom zabrat za větších mrazů. Vlhkost pak není třeba řešit. Druhý nechává očka zavřená, větrání je řešeno profukováním dole přes odkryté síto a česno ve dnu, které vedle větrání řeší základní odvod vlhkosti. Zbytek úlu nad dnem je proti profukování uzavřený, takže se uplatní izolační schopnost úlu, která je i při jen 2 cm silných dřevěných stěnách poměrně velká. Tam se potom může uplatnit dodatečný odvod vlhkosti utepleným, ale pro vlhkost prostupným víkem. V takovém úlu včely svým odpadním teplem vnitřek úlu částečně vyhřívají a tak zimování za mrazů je pro včely méně náročné. Zase za oblevy je větší pravděpodobnost předčasného rozplodování včel, což včelám taky dává zabrat to je ale stejně mnohem více než teplotou dané jinými vnitřními zákonitostmi včelstva a objevuje se i při zimování při úplně otevřených očkách.