Včelařská konference

Dříve to ukazovalo hlavně genetickou příměs včelstva. V některých včelstvech byla znatelná příměs italské včely vlašky, ty šly na zimu v hodně velké síle, v zimě hodně plodovaly, takže spotřebovaly hodně zásob a měly na dně vždycky závěj mrtvolek. V některých včelstvech byla příměs tehdejších dovážených kraněk, ty tehdy šly do zimy na dnešní zvyklosti extrémně slabé, i když měly v podletí dost prostoru, 2x10 - 12 rámků 39x24, měly velmi dlouhé období bez plodování a v zimě velmi malou spotřebu zásob a téměř bez mrtvolek, v předjaří zase velmi rychlý rozvoj. Včely s příměsí původní tmavé včely byly něco mezi tím. Podle druhu zimy potom jen záleželo, které včely ze zimy vyšly nejlépe a nejvíce využily první jarní, řepkovou a ovocných stromů snůšku. Když byla teplá zima, jako ty v posledních letech, byly na jarní snůšky extrémně silné ty s příměsí vlašky, zatímco kraňky "přepálily" začátek, silně se rozplodovaly příliš brzy do časného jara, kde nebyla snůška a potom stagnovaly. Když byl přes zimu dlouhodobě mráz, sníh a led, "vlašky" se pokoušely to počasí proplodovat a dostaly silně na frak, byly neklidné a na konci zimy byly hodně zdecimované a stejně silné nebo i slabší než kraňky a z toho se dostaly až někdy v květnu. Zatímco "kraňky" se probudily až po oblevě v březnu a všechny síly uspořené klidným zimováním bez plodu vrhly do plodování a jarního rozvoje, takže na první snůšku byly takový rok kraňky zdaleka nejsilnější. V souvislosti s tím, že tehdy se více držela linie, matky si odchovávalo včelstvo nebo včelař z plodu matky stejného úlu, a úly byly stabilně venku nebo ve včelíně, se ve většině úlů držela stejná genetická linie po desetiletí, včelař jen kouknul, jaké počasí bylo v předchozím měsíci a už věděl, že v jednom úlu bude hodně mrtvých včel na podložce i třeba kukly plodu a v jiném úlu bude sotva trošičku měli a 20 mrtvých včel.... Takže se jen sledovaly rozdíly od normálu, jestli v úlu s vlaškami není závěj mrtvolek dvakrát větší než by měla být nebo jestli v úlu s kraňkami není na podložce místo 20 mrtvých včel třeba 200...
Dneska se linie myslím skoro nikde nedrží, co dva, tři roky se koupí nová matka a dcery od ní se strčí do většiny úlů, takže genetika včelstev bude určována spíš tím, co je zrovna na trhu. Jednotlivá včelstva jsou mnohem podobnější. Důvod znát každé jednotlivé včelstvo zvlášť se vytrácí, místo toho nastupuje jen jakási obecná nebo průměrná znalost včel jako jednolitého celku. Pokud se ale ten dnešní "systém" nedodržuje nebo je někde v blízkosti včelař, který stále včelaří postaru, můžou se do včelstev dostat ještě nějaké zbytky předchozí rozmanitosti. Stejně ošetřovaná včelstva potom mohou jít do zimy s rozdílnou silou ( což se dneska u slabších svede na úbytek zimních včel kvůli varaóze )i mohou mít občas výrazně větší množství mrtvolek než jiná.
Já bych to viděl tak, že záleží na včelaři. Jestli bude takové včelstvo coby nositel potencionální odlišnosti od ostatních sledovat nějak víc a v případě, že bude mít nějaké jiné výhodné vlastnosti, použije ho jako chovatelské. Nebo jestli chce mít kvůli jednodušší velkosériové obsluze všechny včelstva stejné a potom takové včelstvo vyřadí jako odlišné....