Včelařská konference

No, horký louh je hodně nepraktický. Jeho životnost je malá, protože se přeměňuje oxidem uhličitým ze vzduchu na sodu a chemicky reaguje se spoustou látek ve dřevě, v barvě, nečistotách a tím se taky otupuje. Taky horký je ještě o dost větší žíravina než studený roztok, při větším použití to je prakticky na celotělový ochranný oblek typu atombordel. Otupený roztok louhu jde ale do určité míry regenerovat obyčejným hašeným vápnem. Takže práce s louhem by byla o dost složitější než s parafínem.
Savo je v podstatě chlornan sodný, ten je za horka, při teplotě 80 st C v podstatě nepoužitelný, protože se rozkládá.
Lněný olej za horka by měl být účinností v podstatě shodný jako parafín za horka, přidaná hodnota navíc by byla možnost po několika měsících ty nástavky natřít barvou, protože lněný olej by za tu dobu ve dřevě zaschnul a barva by potom na nástavcích držela. Akorát při opakované desinfekci je otázka, co s tou barvou. Navíc je tam ta nevýhoda, že při desinfekci v horké lázni by se lněným olejem proběhl podobný proces jako probíhá při výrobě fermeže, jenže nekontrolovaně. Použitý lněný olej by nejspíš nešlo delší dobu skladovat, v krajním případě by během nějakého měsíce skladování došlo k polymeraci oleje v celé hmotě v něco jako želatinu atd. To by záleželo na teplotě, délce zahřívání, na vnesených stopových množstvích oxidů železa, zinku, vápníku a jiných kovů. Zase lněný olej, pro zastánce biochovů, je mnohem přírodnější než parafín.....

roztok louhu a sava za použitý za horka - to jsem zmotal já, se savem se použije studený.
Souhlasím s Vámi, nejjednodušší a nejúčinnější (ve smyslu snadné kontroly účinnosti) a relativně bezpečné je použití parafinu.