Včelařská konference

Tato diskuse odhaluje deformace ve včelařství a především v právním povědomí včelařů. Je tu jakési "zvykové právo" z dob totality, které jaksi samozřejmě dává kompetence státní správy dobrovolným, neplaceným a mnohdy samozvaným funkcionářům. V právním státě jsou závazná pouze pravidla definovaná zákony. Na rozdíl od myslivosti má právo chovat včely každý a přitom se musí řídit veterinárním zákonem a obecně občanským zákoníkem. Takže k bezproblémovému včelaření by měla stačit registrace v Hradišťku a komunikace s veterinární správou. Dobře vycházet se sousedy nebo s místní ZO včelař může a nemusí, záleží na vstřícnosti obou stran. Dělal 10 let funkcionáře - zdravoťáka v ZO. Také jsem měl pocit, že mě musí každý nový včelař a kočovník hlásit, že musím střežit mě svěřený prostor ZO. Je to ale pozůstatek z časů, kdy jsme měli pomocnou stráž VB a bdělý občan byl vždy připraven zkontrolovat obsah kufru projíždějícího sousedova auta. A když jsme u té slušnosti, můžeme ji také vnímat různě. Mě přijde neslušné, lézt sousedovi do včel pokud mě on sám nepozve na přátelské setkání. Aby nevznikl mylný dojem, nemám nic proti spolkové činnosti. Rozlišujme ale spolek a státní správu. Včelí nemoce a dotace spadají do kompetence státní správy. Každý včelař, ať je organizovám v jakémkoliv spolku, má mít stanoveny povinnosti vůči veterinární správě, kde by měly být všechny potřebné informace na jednom místě soustředěny. Tam se může každý včelař obrátit s dotazem, má-li pochybnosti o zdravotním stavu sousedovic včel. U dotací je to podobné. Považuji za standartní posup podat žádost individuálně na regionální odbor ministerstva zemědělství. Uvedu číslo účtu a úředník mě pošle peníze. Příslušný odbor ministerstva mě pak může přijít zkontrolovat. O další možnosti podat žádost hromadně za skupinu včelařů bych uvažoval teprve v druhé řadě, jako změkčující opatření s ohledem na stáří, vzdělanost a omezený přístup k účtům u části včelařů. Pokud včelař dotace chce, musí se přizpůsobit podmínkám. To bohužel platí i dnes. Stát má všechny nezbytné nástroje: centrální registr včelařů, místní odbory i platební agenturu ministerstva zemědělství, státní veterinární správu. Řešit vše oklikou přes ČSV je ale pro úředníka pohodlnější. Domnívám se, že i ČSV by odejmutí kompetencí státní správy prospělo. Aktivním včelsřům by zbyl čas na skutečnou spolkovou činnost. A je otázkou, kdo bude ochoten úřadovat zadarmo za 10 let. A svobodomyslných potížistů bude přibývat. Mladým kteří nezažili totalitu tento stav nepřipadá normální.
Bronislav Gruna

"Tato diskuse odhaluje deformace ve včelařství a především v právním povědomí včelařů."

To je velice jednoduché.
Tento stav maximálně vyhovuje ČSV i státu. Vedení ČSV se, podle mně jako pozůstatek z totalitních dob, úspěšně snaží mít vliv nad všemi včelaři, i nad těmi, kteří z nějaké své podstaty jsou na jakoukoliv organizovanost a dohled doslova alergičtí.
A stát tak úspěšně snižuje své náklady, služby, které pro včelaře stát ze své podstaty zajišťovat musí, centrální evidence, statistiky, centrální veterinární dohled, centralizace vyřizování dotací, na které by jinak musel platit lidi, kanceláře, výpočetní techniku , z velké části tak zajišťují dobrovolně a až na nějaké almužny náhrad bezplatně dobrovolní funcionáři.
Místo toho, aby se funkcionáři zabývali výhradně spolkovou činností k povznesení svého města a regionu tak velkou částí své dobrovolné práce, občas poměrně kvalitně občas nekvalitně, suplují státní služby. Které ovšem, dá se říct, máme předplaceny svými daněmi.....