Včelařská konference

Co bych ústředí a jmenovitě předsedovi a tajemníkovi vytkl, jsou nedořešené ztráty u Včely Předboj, kde dosud nebyla vyvozena zodpovědnost. Nevím, zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu. To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka a pochopitelně právničku svazu Mgr. J. Machovou. Finančně to poškodilo včelařské organizace a jednotlivé včelaře, kteří nadějnému projektu uvěřili a byli zklamáni. Otřáslo to důvěrou včelařů ve vedení svazu a bez důvěry se nedá dobře pracovat.
 
Příteli, píšeš že práci posoudit nemůžeš – jen zpovzdálí. Některé soudy však vynášíš docela zblízka. Řekl bych, že buď znám nebo si myslím, že znám dobře předmět, osobu, okolnosti o níž chci něco veřejně sdělit a potom je legitimní to učinit. Jinak závěry vyznívají spíše v duchu starých pověstí včelařských, nehodných publikování tedy zveřejnění zvláště formou psanou, za níž by si měl autor stát. Protože slova plynou, avšak napsané zůstává.
Ovšem těší mě, že jsi nezapomněl, že mám také trochu zásluh za 25 let práce ČSV se včelařskou mládeží. Ostatní komentovat nebudu, to je záležitost dalších jmenovaných, kromě zásadní věci, jak píšeš, cituji : nedořešené ztráty u Včely Předboj – Nevím zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu – To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka…, konec citace.
Vážený příteli, za ta léta, co se známe si nevzpomínám, že by ses byl někdy ptal na Včelu Předboj. Byl bych Ti věc vysvětlil. Tady mám prostor omezený ale protože takové vyjádření je také útokem proti mé osobě, budu alespoň stručně reagovat.
Ve Včele Předboj jsem působil jako ředitel v létech 1999 ( od konce června ) – 2002 ( do dubna ). Byl jsem třetím ředitelem za období, kdy měl ČSV majoritu a tuto funkci obsazoval. Stav podniku při mém nástupu do funkce nebyl dobrý ani finančně, ani velmi slabým tržním podílem na vnitřním trhu baleného medu ani v exportu, kde Včela Předboj již dávno zcela ztratila svoji samostatnost a pozici úplně. Do budov a technologií se po roce 1990 prakticky neinvestovalo. Důvody velmi špatného stavu podniku byly vícekrát rozebírány v časopise Včelařství. Nemohu se k nim kvalifikovaně vyjádřit, protože tento podnik jsem poprvé navštívil v roce 1998. Sdělím jen čeho jsem byl svědkem a účastníkem a to nikoli zpovzdálí.
Podnik nakoupil v dobré sezóně roku 1999 ještě před mým nástupem do funkce dostatek medu ale neměl pro něj z výše uvedených důvodů tržní uplatnění ani v tuzemsku, ani v zahraničí. Je přitom smutnou skutečností, že do té doby pomohl a pomáhal některým jiným subjektům jak balícím med na vnitřní trh (např. prodejem technologií), výrobcům medoviny tak i některým exportérům, kteří prostřednictvím Včely Předboj realizovali své exporty a od Včely Předboj obratně podle svých potřeb a výhod med nakupovali a exportovali a v době, kdy se podniku medu nedostávalo jí med jako surovinu zase zpět prodávali. Bylo několik subjektů, které využívaly chybného rozhodování a chronických finančních potíží Včely Předboj. Tato spolupráce byla během několika týdnů po mém nástupu do funkce a pokusu upravit dosavadní spolupráci s jinými subjekty ve prospěch Včely Předboj jako podniku ČSV ukončena. Někteř?
? konkurenti očekávali, majíce zřejmě dobré informace z různých informačních kanálů, že podnik neustojí finanční zátěž spojenou s potřebou výplaty peněz za odložené platby za vykoupený med. Šířili tuto atmosféru formou poplašných zpráv mezi včelaře a očekávali, že zásoby medu koncem roku nebo nejpozději počátkem roku 2000 od podniku koupí za minimální cenu, podniku tím vytvoří obrovskou ztrátu a odstraní tak do nové sezóny konkurenta překážejícího na trhu. Pod obrovským tlakem vysvětlování situace včelařům se mně podařilo získat čas k realizaci exportů i k vyřešení před mým nástupem uzavřených a aktuálně nevýhodných kontraktů. Včela Předboj začala exportovat samostatně a bez zprostředkování jinými českými exportéry. Med se podařilo realizovat za ceny zaručující zisk a v únoru 2000 se podařilo po intenzivních jednáních v zahraničí najít strategického a přitom nikoli
výhradního partnera pro spolupráci při nákupu a exportu medu v roce 2000. Sezóna byla zachráněna, včelaři dostali zaplaceno i výkupní cena medu na českém trhu byla stabilizována na úrovni vyšší než by tomu bylo bez Včely Předboj. Kolik to přineslo českým včelařům v lepším finančním zhodnocení medu ze snůšek v letech 1999, 2000, 2001 asi nikdo přesně nespočítá. Stabilizace jen o 5 Kč lepší ceny ( minimální reálný odhad) na vnitřním trhu jen za tyto 3 roky znamená minimální přínos 100 mil. Kč. včelařům v České republice. Včela Předboj se jako mávnutím kouzelného proutku vrátila v roce 2000 z nuly na pozici nejsilnějšího exportéra českého medu.
Postavení na vnitřním trhu medu plněného do skleněných obalů zůstalo slabé v roce 2000 i 2001. Trh byl z větší části  obsazen a na tento konkurenční boj podnik neměl finanční prostředky. Na tomto trhu jsme však zůstali a rozvíjeli hlavně výrobky s větší přidanou hodnotou – hotelové porce, medovinu, nové výrobky jako med v tubách dodávaný firmě Emco či Pomazánkový med v kelímcích. Zavedli jsme systém dodávek cukru proti medu, široce nabízeli servis naplnění medu dodaného včelaři. Získali jsme dotaci pro potravinářské zpracovatele. Všechny tyto výsledky vyvolávaly až nečekaně silné reakce u konkurence včetně ( slušně řečeno ) nikoli přátelských telefonátů mé osobě. Podnik však i přes značná úsporná opatření, výkonové odměňování i propuštění řady pracovníků na konci letní sezóny 2000 stále neměl dostatek kapitálu pro trvalý i mimosezónní nákup medu a udržování je
ho dostatečné zpracovatelské zásoby. Pro sezónu 2001 jsme měli zajištěnu spolupráci v oblasti exportu podobně jako v předcházejícím roce. Budoucnost podniku, vypořádání se s potřebou oprav a modernizace topného systému i z ekonomického hlediska i odpisy obecně vyžadovaly, aby podnikem ročně procházelo minimálně 1 000 tun medu a pro to potřeboval podnik disponovat potřebnými finančními zdroji. Bylo třeba zajistit surovinu celoročně a pro export i ze zahraničí. Zajistil jsem smluvně dodávky ze Slovenska i z Ukrajiny. Aby podnik získal potřebné finance byl vyhlášen úpis akcií. V případě jeho neúspěchu mohl budoucnost podniku zajistit pouze jeho prodej. Poté, co úpis akcií v roce 2001 pro nezájem včelařů, kterým tak bylo nabídnuto zachránit budoucnost podniku a jeho stabilizační úlohu pod ČSV na českém trhu, selhal, požadovaná částka nebyla upsána a Včela Předboj tak musela upsané prostředky vr
acet, zahájil jsem hledání strategického partnera pro zprvu odkup minoritního podílu a později i majority v podniku. Jednal jsem se zástupci několika významných českých i zahraničních potravinářských firem a o těchto výsledcích a analýzách pravidelně informoval dozorčí radu. Na závěr zůstali 3 vážní zájemci. Všem jsem poskytl podklady o situaci podniku, podnikatelský záměr a finanční plán na několik let dopředu a o závěrech jednání s těmito potenciálními investory ústně i písemně informoval dozorčí radu i vedení ČSV.
Protože jsem nebyl v roce 2002 členem žádného z nejvyšších orgánů ČSV, proběhl tento výběr volbou ÚV ČSV nezávisle na mé osobě. Smlouvu s dvojicí vybraných investorů jsem nepřipravoval ani jsem ji nikdy neviděl. Přesto jsem na základě referencí ze sekretariátu očekával, že volba byla správná a investoři budou mít zájem naplňovat podnikatelský záměr, který jsem jim stejně jako dalším v prosinci předcházejícího roku předložil. Změna chování obou pánů krátce po zmíněném březnovém zasedání ÚV ČSV byla pro mě obrovským zklamáním. Jejich přístupy k ekonomické, technologické i personální oblasti řízení podniku byly s mými názory náhle neslučitelné. Prakticky ze dne na den a stále ve funkci ředitele jsem byl zbaven elementárních pravomocí od nákupu topného oleje pro provoz teplárny k ohřevu medu až po možnost seznámit se s pracovními smlouvami nově přijímaných pracovníků,
jejichž často jedinou kvalifikací byl příbuzenský vztah s novými vlastníky. Pracovat tam, kde to postrádá smysl, nemám ve zvyku a koncem března jsem podal písemně svoji první rezignaci k rukám tajemníka svazu. Byl jsem přesvědčován a přesvědčen, abych vydržel, tuším do 12. 4. 2002 k termínu valné hromady. Do té doby se ale stav nijak nezlepšil. Podal jsem tedy rezignaci ústním sdělením tajemníkovi opět před konáním této valné hromady na místě samém, s tím, že to sdělím akcionářům. Byl jsem opět přesvědčen, ať tak nečiním, že věc bude jistě vyřešena následující den. Nechtěl jsem, aby to bylo vnímáno jako vydírání z mé strany a abych tím poškodil stále ještě dobré jméno Včely Předboj. ( O tom, že podnik má špatné jméno a že ho přišli zlepšit, hovořili na veřejnosti prakticky jen noví vlastníci…) Záležitost jsme znovu posuzovali následující ráno na sekretariátu a odtud
jsem odjel do podniku,… kde byl mezitím instalován nový ředitel, jeden z příbuzných…
Abych pravdu řekl, byl jsem tomu rád, protože jsem byl zbaven odpovědnosti za to co přichází a čemu jsem již nevěřil. Stačila pouze měsíční zkušenost a absolvování několika ostudných jednání s tuzemskými odběrateli medu, kterým místo výrobků byly nabízeny prázdné sklenice, s osvědčeným zahraničním partnerem, který přijel jednat o nových smlouvách a byl tlačen do akreditivu i se SVS. Na žádost vedení ČSV jsem zůstal v pozici člena představenstva. Jeden proti dvěma, bez pravomocí, a poté co se představenstvo od památné valné hromady ani jednou nesešlo, přesto, že se tak mělo dít každý měsíc, jsem podal písemnou rezignaci k rukám tajemníka ČSV na začátku července 2002 ( tentokrát již bez ochoty o záležitosti dále jakkoli diskutovat) a také další i poradenskou spolupráci  s firmou Včela Předboj jsem ukončil. To, co vím dále o existenci Včely Předboj, je, milý příteli, asi to samé, co
víš sám z časopisu Včelařství.

Hned někdy na začátku chtěl podnik koupit p.Špaček Medokomerc.Tuto šanci a věřím,že dobrou pohřbilo vedení ČSV a lidská závist. Kde už bychom mohli dnes být a kde jsme.

Myslím, že je třeba poděkovat př Švamberkovi za jeho příspěvek k bližšímu objasnění toho, co se ve Včele Předbj dělo. I když je to smutné čtení.

http://vaclav-svamberk.webnode.cz/news/nic-ve-zlem-priteli-/

http://uloz.to/xp3H17Tk/httpvaclav-svamberk-webnode-cznewsnic-ve-zlem-priteli-pdf

Tuším že přítel Uhrovič už není členem ČSV z důvodu zřejmě osobního nebo z jinýho, to už nevím, to by bylo vhodné vědět, ale myslím si, když jsme spolu naposled mluvily a popsal jsem mu důvody mého odchodu, že mi dal zapravdu, že za takový podfuk a divadlo co pražáci předvedly s Včelou Předboj, si nic jiného než odchod myslících členů z ČSV nezaslouží, ...

Byl a stále je nedostatek informací v této kauze, každý, (baliči, předsedové ČSV, ředitelé, Ministerstvo) ukázali jen svou polívčičku, ale opravdově rozebraná fakta dopodrobna už nikdo nepopíše, přitom po takovách informacích prahne každý akcionář a investor - to znamená i včelař, kdyry byl několika články ve Včelařství dostatečně masírován ke koupi.

Takže v souhrnu je jasné, že neúspěch druhé emise akcií Včely Předboj a.s. stojí hlavně na nedostatku informací v reálném čase té doby a mohou zani hlavně vedoucí lidé této zlikvidované fabriky.

_gp_