Včelařská konference

Já jsem kdysi vrch ztuhlého medu s pěnou sbíral pro sebe. Pokud kvasil, byla to naopak příměs do slabého vlažného čaje nebo dokonce do čisté vody. Kdy se vytvořilo, hlavně pro léto, chuťově zajímavé pití.
Navíc my jsme med nepastovali, proto na vrchu medu vždy vedle pěny byly ještě nějaké zbylé nečistoty, které se tím odstranily.
My jsme skladovali med nejvíc v pětikilovkách od okurek, které jsme kdysi odkoupili od někoho, kdo nasbíral ty flašky na skleník a nakonec ho nedělal. A tam to rozehřát šlo snadno, nějaký sud s medem by byl problém. Dokonce mně připadalo, že když se taková flaška medu rozehřeje a potom třeba v zimě v chladu při teplotě +5 - + 10 st C ten med teplý 40 - 50 st C se přelívá tenčím proudem z flašky do flašky třeba desetrát, či dokud nezchladne a nezhoustne, z medu se odpaří znatelné množství vody a ten med se tak zahustí.

Kvašení jinak probihá asi tím systémem, že déle skladovaný dávno ztuhlý med při nějakém otevření či netěsnosti na svém povrchu v tenké mikrometrové tloušťce nasaje vlhkost a tam je potom hodně zředěný. Následně v té tenké povrchové hodně zředěné vrstvičce začnou kvasit kvasinky, které se tam náhodou ocitnou. jak se začnou kvasit a množit, začnou přitom přeměnou cukru produkovat taky vodu, která dále ten med ředí stále do víc do hloubky a kvasit tak začíná stále silnější vrstva medu. ke kvašení taky přispívá nejspíš i to, že na pvrchu medu budou nějaké živiny přinesené v nečistotách.