Včelařská konference

Mám prostě dlouholeté zkušenosti s tím, že moje nešlechtěné místní směsky v pohodě přežívají s minimem léčebných zákroků, zatímco různé zkoušené šlechtěné linie vždy ve stejných podmínkách zcela propadly. To je prostá empirická zkušenost, kterou mi nikdo nevyvrátí, protože jsem to zažil a trvalo dlouho než jsem tyto nežádoucí grny dostatečně rozředil.<

Musel bych vidět do nemocí těch šlechtěných matek, musel bych znát zdravotně inklusivní stav dílů úlů a souší, musel bych vidět mnoho jiných věcí abych mohl tvrdit, že materiál ze zkoušených šlechtěných linií je propad. Nakonec nechápu jak ředit geny, které v podstatě samy propadnou sítem. Jestli jsou problémem, a samy rychle odejdou, jak by mohly za to zhoustnutí špatných vlastností?

Napadá mne že je aplikován sériový rozchov bez ověření. Proto jsem ho ještě nikdy nezapočal. A amerikánci jsou v sériovosti mistři. Takže problém je přístup a měření vlastností a jejich množení.

Takže jde o otázku důvěry. V něco čemu věřím bez zábran a hodím ten materiál na sériový rozchov a vtom by mohl být hlavní problém.

Potom (ne)chápu jak může někdo mít vyšší registrovaný chov s pár včelstvy, několik desítek, tvoří několik linií a rozchovává a prodává zmetky kde je velká pravděpodobnost pomnožení dalších zmetků a velmi je zajímý jak chcou vědět a znát zpětnou vazbu jak moc se ty zmetky chytli jinde.

Možná taky záleží, kolik kdo brakuje odchovaných matek. Je rozdíl, jestli chovatelé vyřadí žádnou - 1 - 2 matky z 10 nebo 50 nebo třeba třetinu, polovinu.
Či snad jestli někdo v zájmu šlechtění je ochoten nechávat pouhých 2 - 5 matek z 10 - 50 odchovaných?
I když taky připouštím, že je problém zjistit kvalitu matky dostatečně brzo, aby to brakování nebylo příliš drahé.

Vůbec, může jen odhadnout vlastnosti. Ví se že jsou hodně podobný, ale ověření série je minimálně o roku měření. TO co se pouští na trh je jako materiál stále ve vývoji. Prostě buď to je dobrý materiál, nebo je to zmetek.

Co se běžně děje. Matky se třeba běžně třídí podle vzhledu. Toto je kraňka, toto italka, toto buckfastka, toto karpatka atp. Přitom je z jedné série.

Jediný mírně rozjetý (ucelený) vlastnostmi materiál je ostrovní, musí se chránit. Musí být kontrolovaný a to stojí práci a to jsou zpravidla prachy.

Vůbec je problém, jak zapne nebo vypne genetika při takových podmínkách chovu matek, nebo onakém přístupu, výživě. Výživu, jak otestovat a změřit pytel stím a od něho, a pytel se stejnou etiketou odjitud. Nelze to změřit, obchodník do složení opíše něco z internetu, ale že je v pytlu plno patogenních hub ho nesere. A tak si chovatel matek zavleče nějakou srágoru kterou chytne matka a předává ji dál do vajíček.

Jsme výsledek genetické války, přijímáme stejně jako včela genetický materiál a tělo si zněj staví své buňky a svou genetiku.

Chov matek není nabrat zabalit zvážit a prodat. Je to o té sériovosti a o zkušenostech.

Třeba hodnotím jeden aspekt a i několik dalších aspektů ve svých včelstvech a stanovišť a tím je žravost cizích předmětů. Letos zkouším jedno jednoduché měřítko které mi sdělí jak kousavé jsou právě dělnice v daném úlu. Vedle rychlosti pojídání. Další. Revíčkování to se měří dost obtížně, ale lze toho docílit... Množství destrukcí na stanoviště. Bez destrukcí jsem znepokojen, protože když včelstvo přestěhuji do více zamořených míst, ihned nebo postupně uhyne.

Je důležité mít ty linie pod drobnohledem a umět je měřit. Čím se měří? Collos vtom udělal nějaké soupisky. Snaží se pár lidí něco opublikovat, ale to je asi tak vše. Nemáme tu v EU opravdu komerčně využitelné zdroje šťáv a nektarů. Jak mandlová lobby.

Co to je "žravost cizích předmětů"
Jak rychle rozkoušou třeba papír?

Co to je "žravost cizích předmětů"
Jak rychle rozkoušou třeba papír?

Skoro, ale nějak tak.