Včelařská konference

Med má své fyzikální vlastnosti.
Shodou okolností velmi výhodné pro život včel.
Vysokou tepelnou kapacitu (množství energie nutné k ohřátí 1g medu), nízkou tepelnou vodivost a pro ty co chovají ve velkých neiz.úlech taky vlast. že absorpce vzd. vlhkosti je nejvyšší při nízkých teplotách. Včely tedy na jaře nemusí nosit tolik vody.
Ta nízká vodivost způsobí, že vrstvy nejblíže tepelnému zdroji ztekutí ale i nadále vedou špatně teplo. Pokud se začne vnitřní válec pevného medu otáčet, uvede díky vysoké vizkozitě do pohybu téměř celou mezivrstvu a teplo se začne šířit "mícháním" a tedy obvodé vrstvy nebudou zvyšovat tolik svoji teplotu. Čím dřiv se dosáhne "turbulencí" a tedy "kutálení" medu, tedy jeho masívní výměny od středu ke stěnám, tím lépe se bude celý objem prohřívat. Prakticky zjednodušeně, čím dříve zničíme ideální rotační tvar (válec) tím dříve začneme lépe promíchávat mezivrstvu.


A ještě k té mikrovlnce?
Teorie je možná jasná. Ví někdo o experimentu. HMF před, ohřev, HMF po. Kolik to dělalo?
Možná se ptám blbě, ale rád vím, co vím. Jak moc to platí.
Karel Jiruš