Včelařská konference

"Mluvit o ekologigii při ošetřování Kys. mrav. je hodně ošidné. Tato kyselina se vyrábí v chemičkách a ne zrovna ekologických. To že se jí do životního prostředí dostává více než v přírodě vznikáje také na pováženou. Příkladně uhlíkaté sloučeniny se na zemi vyskytují již od jejího vzniku a přesto jejich nadměrná produkce dělá problémy."

Kyselina mravenčí je v podstatě poslední mezistupeň, konec řetězce rozkladu - oxidace organických látek. Další oxidací kyseliny mravenčí už vznikne jen voda a oxid uhličitý. Z tohoto titulu je kyselina mravenčí poslední mezistupeň přeměny spousty různých organických látek v metabolismu včetně těch běžných, takže organismus je na přítomnost kyseliny mravenčí v podstatě připraven a kyselina tak v organismu nedělá žádné větší problémy. Včetně léčení KM, kdy se ta kyselina dostává do organismu ve zvýšeném množství.
Jiná léčiva, amitraz, fluvalinat, cypermetrin a podobně jsou na začátku řetězce, v organismu se rozkládají na oxid uhličitý a vodu přes množství mezipoduktů 10 ? 50 ? možná i víc , přitom každý z těch meziproduktů dosahuje určité koncentrace a má svou konkrétní toxicitu odlišnou od toxicity původní látky nebo jiného meziproduktu rozkladu. Případně u člověka jsou některé meziprodukty ukládány do organismu natrvalo nebo na roky a desetiletí....
Z tohoto důvodu je kyselina mravenčí podstatně ekologičtější, i když intenzívně smrdí a leptá.