Včelařská konference

Když jsem ke konci socíku přišel do ZO, tak "dědci" peníze do ZO z velké části vydělávali sami. Pořádali každoročně v zimě včelařský ples a na tom plese a potom tuším o vánocích a na trhu o velikonocích prodávali perník, udělaný podle spolkového receptu. A tuším i nějaký lahvinka medovinky vykvašená a stočená u nejbližšího člena se našla. Zřejmě zapsaná do příjmů jako nějaký nealkohol. Med na to byl ze spolkového včelína nebo se sbíral po kilovkách od členů....
Ze Svazu dostávali nějak jen čtvrtinu toho, co vydělali. Bylo potom třeba na léčení včel na kompresor a aerosol nebo třeba na celodenní včelařské zájezdy za stovku a potom na další místní společenský život.
Jenže ty výdělky dnes už nejsou možné. Pořádání plesů je dnes prodělečná záležitost, která spíš chce ty dotace než aby vydělala, na prodej doma udělaného perníku a dalšího podnikání je plno předpisů plus plno všelijakých lidí, co se tím živí, srazilo konkurencí výdělky k minimu a ta medovina coby výroba alkoholu je dnes úplně nepoužitelná.
Takže dnes ZO vydělávat sama na sebe je problém, musí se jedině somrovat dotace a potom se automaticky musí taky zpívat písnička chlebodárce a tančit, jak přikáže. Takže žádný samostatný společenský či spolkový život rozvíjený na místě, ale závislé lokajství.
Dneska musí tedy ZO dostávat peníze od státu nebo od ČSV, aby ZO mohla fungovat. Bez peněz to nakonec bude amatérský spolek bez činnosti, kde maximálně bude pár dobrovolných funkcionářů pár večerů v měsíci ťukat nějaké údaje do toho systému ČSV, aby nahoře v Praze měli údaje, ale skutečná reálná činnost bude minimální.